Prezident Václav Klaus totiž podepsal novelu trestního zákoníku, která zachovává současný stav a ruší pasáže kodexu, které snižovaly obě věkové hranice od příštího ledna na 14 let.
Více:
http://www.ct24.cz/domaci/63619-trestni-zodpovednost-zustane-od-15-let-klaus-novelu-podepsal/
Senátoři ve čtvrtek podle očekávání schválili návrh nového Trestního zákoníku. Nový kodex má nahradit dosavadní normu z roku 1961. Zákon například zpřísňuje tresty za nejtěžší zločiny. Pokud zákon podepíše prezident, posunula by se od příštího roku hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let. Pro normu hlasovalo 74 ze 76 přítomných senátorů, proti byla jen komunistka Marta Bayerová a senátor ODS Jiří Pospíšil se hlasování zdržel.
Senátoři návrh ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila schválili bez pozměňovacích návrhů v podobě, v jaké jej horní komoře předložili poslanci. Ministerstvo spravedlnosti totiž již dopředu avizovalo, že připraví novelu, která sporné body včetně věkové hranice opraví.
http://www.novinky.cz/clanek/158252-senatem-prosly-vyssi-tresty-a-trestni-odpovednost-od-14-let.html
Sdružení zastánců práv dítěte – česká sekce Defence for Children International (DCI) – uspořádala v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR pod záštitou poslankyně Anny Čurdové, místopředsedkyně Výboru pro evropské záležitosti, a poslankyně Zuzky Bebarové-Rujbrové, předsedkyně petičního výboru, 13. seminář o plnění Úmluvy o právech dítěte (dále jen Úmluva) v České republice. Semináře se zúčastnili zástupci i zástupkyně státních orgánů a institucí
Za čtrnáct let od přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte se v Česku udělaly některé pozitivní kroky pro její realizaci, ale stále je co zlepšovat. Tyto a další závěry vyplynuly ze semináře zástupců státních orgánů i nestátních organizací a různých institucí z celé republiky, který pod vedením poslankyně Květy Čelišové, předsedkyně stálé komise Parlamentu České republiky pro rodinu a rovné příležitosti, proběhl 12. prosince 2005 v Praze.
Dobrý den, v souvislosti s článkem Pionýrů o věkové hranici trestní odpovědnosti a výzvy k diskusi, posílám článek za ICOK. Je to obsáhlejší, protože to není jednoduché téma, proto raději volím formu samostatného článku, protože mi to na diskusní příspěvek připadá moc dlouhé. S pozdravem Miloslav Fucek
V reakci na stanovisko Pionýra byl jeho zástupce (Ing. Lee Louda) pozván k jednání Podvýboru pro kriminalitu mládeže Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konaného 8. 11. 2005 v podvečerních hodinách. Jednání se dále zúčastnili za sdružení dětí a mládeže Josef Výprachtický za Junáka a za představenstvo ČRDM (na začátku prezentoval výstupy prázdninového miniprůzkumu ČRDM na toto téma) a odborníci z Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Možná to znáte. Tak dlouho vyzýváme děti a mladé lidi, aby řekli, co si opravdu myslí, až to tedy – když to tolik chceme – řeknou. Jenže ouha, ono to není to, co jsme chtěli slyšet. Co s tím? Jedna možnost, bohužel častěji používaná – napomenout je, že takhle to přece říkat nemohou a požádat je, ať opatrněji formulují nebo raději mlčí. Ta druhá – podstatně náročnější – je zkusit s nimi vést dialog. Naslouchat tomu, co je zajímá, trápí, po čem touží. Občas něco formulují neobratně, v mnoha případech si pramálo uvědomují souvislosti a touží – z našeho pohledu – po něčem, co není až tak důležité. Právě o tu těžší, ale ve výsledku mnohem přínosnější druhou variantu, se již sedmým rokem snaží Národní parlament dětí a mládeže. Nedávno skončilo jeho podzimní rokování. Víkendový maratón besed, dílen a diskusí vyvrcholil v pondělí 18. října 2004 zasedáním v budově Senátu parlamentu ČR ve Valdštejnském paláci. Téměř 80 slečen a mladíků tu čtyři hodiny diskutovalo o trestní odpovědnosti mládeže, školních řádech a Evropské ústavní smlouvě. A k čemu to všechno může být dobré hezky definoval Lukáš Jedlička z Liberce: „Národní parlament dětí a mládeže mi pomáhá uvědomovat si, že svět není jenom černobílý a že ten můj se netýká jen mě, mé cesty do školy a do práce, mého domova, mého města!“
Podzimní zasedání Národního parlamentu dětí a mládeže se uskutečnilo v minulých dnech v Praze. Mladí delegáti z celé České republiky jednali nad usneseními, které pak v pondělí 18. října 2004 schvalovali v budově Senátu parlamentu ČR ve Valdštejnském paláci.
„Nevím, jestli bude co platné, když si na tomto místě budeme vyměňovat své názory, jestli bude někde ucho ochotné poslechnout si názory zdola – od „neodborníků“, kteří to přece s dětmi dělají jen jako koníček.“ napsal anonym názor pod sloupek Výchova není fotbal. To, že dodnes svůj názor neumíme označit skutečně jako svůj je jistě hodné zamyšlení. Ale já bych tentokrát vaši pozornost stočila k obsahu sdělení. Autor už předem považuje každé vyjádření za zbytečné. Nesdílím jeho názor. Když jsem sledovala vyjádření odborníků a politiků k tématu trestní zodpovědnosti dětí (část výroků jsme vám nabídli ZDE), ani mezi řádky jsem tam nenašla něco o tom, že děti může ovlivnit náplň jejich volného času. Prostě zmínku o tom, že kromě důležité role rodiny a školy tu je ještě někdo, kdo může přinejmenším dětem podat pomocnou ruku. Nebo není? Je pravda, že většina z nás, kteří věnujeme hodiny (dny, týdny) volného času dětem nejsou profesionálně certifikovaní pedagogové. Na stranu druhou děti, s kterými pracujeme musíte zaujmout za mnohem složitějších okolností než je tomu ve škole. Do školy chodí děti povinně, školní řád přesně stanovuje co žák smí a nesmí, k dispozici je i škála odměn a trestů. Byť nemáme většinou úředně ověřené pedagogické vzdělání, máme velmi bohaté pedagogické zkušenosti. Domnívám se, že MÁ CENU se k tématu trestní odpovědnosti vyjádřit.
Žhavým tématem těchto dnů je bezesporu problematika snižování trestní odpovědnosti dětí. Panuje vcelku shoda, že NĚCO BY SE MĚLO UDĚLAT. Není však zcela jasné CO a KDO. V tisku se objevilo mnoho názorů. Přinášíme vám malý výběr jako startovní můstek pro zamyšlení. A těšíme se, že nám svůj názor napíšete.
