Zajímavosti

Michaela Přílepková V ulici vedle domu mých rodičů stál v době, kdy jsem byla dítě, nepříliš vkusný betonový sloupek světlé barvy s prolamovanou holubicí. Na sloupku byl nápis ???? ???, který jsem četla prostřednictvím latinky, a tudíž dlouho zůstával pro mě heslem srozumitelným asi jako Abrakadabra. Když jsem se naučila ve škole azbuku, přečetla jsem si, že tam stojí rusky Miru mir – tedy Světu mír.
Sloupek, zrozený z potřeb tehdejší propagandy, už dlouho neexistuje, ale k ruštině jsem se nedávno vrátila. Je to pěkný jazyk – a jedna z věcí, která mi připadá pozoruhodná, je právě to, že pro svět a mír používá totéž označení. Když se podívám třeba jen jednou na televizní noviny, svět a mír jsou stále vzdáleny celý vesmír od sebe.
Nemohu zapomenout na dojmy z výchovně–osvětového výletu na hranice Severní a Jižní Koreje v tzv. Joint Security Area, kde není žádná viditelná forma zábrany a prakticky několik kroků od sebe tu stojí denně vojáci obou stran. Dělí je od sebe jen několik kroků přes imaginární čáru, ale ty nikdy neudělají. Zůstanou blízkými ne-přáteli navždy?
Obdobně silný dojem jsem si odnesla také z jiného místa, kde se na jednom kilometru čtverečním tvořily a tvoří dějiny, z Jeruzaléma. Doslova vedle sebe leží v jeho centru svatá místa tří velkých náboženství. Všechna uznávají Stvořitele a jeho stvoření, v němž člověk je ten nejpodivuhodnější výtvor. Přesto už mnohokrát v rámci vzájemných konfliktů bez výčitek svědomí mařili jejich stoupenci lidské životy.
Dá se o mír bojovat? Asi ne, je to vlastně takový protimluv. Kde ho ale hledat? V souvislosti s nadcházejícím adventem se často přeje druhým mír, ale nikoliv ten nadosobní celosvětový. Takový, který může mít každý v sobě, který znamená vyrovnanost se sebou a druhými. Stav, který nebývá samozřejmý, a proto je předmětem přání. Někdy ho sami nemíváme dost, ale dokážeme jím „nakazit“ jiné. Takový mír by jednou mohl dát mír světu.

Michaela Přílepková

Děti se po splátkách hypoték a nákladů na jídlo stávají pro rodiny nejpalčivější stálou výdajovou položkou. Mnozí rodiče se kvůli tíživější finanční situaci musí spokojit s tím, že jejich ratolesti chodí do školy a pak už jen sedí u elektronické hry nebo se courají venku. Smysluplná zábava a kultura se totiž pro většinu rodin s jedním a více dětmi stávají stále častěji téměř nedostupné. Vyplývá to z analýzy Práva a bleskové ankety mezi rodiči.

Dítě přijde na více peněz než byt v Praze a hypotékou si v tomto případě nepomůžete.

Celý článek:
http://www.novinky.cz/finance/217643-rodicum-kvuli-velkym-vydajum-chybi-penize-na-deti.html

KPZ - kápézetka - krabička poslední záchranyNa letošní rok připadá sedmdesát pět let od prvního zveřejnění popisu Krabičky poslední záchrany Jaroslavem Foglarem, a to v Malém hlasateli 12. října 1935.
Foglarovský magazín Bohoušek se u příležitosti tohoto výročí rozhodl vyhlásit akci Vyfoť svoji KáPéZetku.
Fotografie vaší KPZ zašlete na e-mailovou adresu info(at)bohousek.cz a Bohoušek.cz ji zveřejní v minigalerii KáPéZetek.
Na vaše snímky čeká do 31. 12. 2010. Do e-mailu nezapomeňte uvést jméno nebo přezdívku a rok vzniku vaší Krabičky poslední záchrany.

Vlastnosti tatínka a maminky - průzkum NIDM(Hodnotové orientace – dílčí výstupy č. 3)
Rodiče, učitelé/ky nebo třeba kamarádi/ky patří mezi důležité osobnosti v životech dětí. Vybrali jsme jedenáct vlastností a děti jsme nechali vyjádřit se, zda podle nich tito lidé danou vlastnost mají, nebo nemají.
Tak například o mamince a tatínkovi si myslí, že jsou přibližně stejně chytří (77 % x 74 %), ale maminku oproti tatínkovi vnímají jako hodnější, nežli tatínek…

Celý svět si 10. března připomene 51. výročí povstání Tibeťanů proti čínské okupaci. Zahynulo při něm osmdesát tisíc Tibeťanů a mnoho dalších bylo uvězněno nebo přemístěno do pracovních táborů. Celosvětová kampaň „Vlajka pro Tibet“ vznikla v polovině devadesátých let v západní Evropě s cílem poukázat na dlouhodobé porušování lidských práv v Tibetu.

Více:
http://www.osnoviny.cz/vlajka-pro-tibet-1

Kde všude 10. března 2010 vlaje tibetská vlajka se dozvíte na adrese:
http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=639

Eduard Bakalář byl mimořádný člověk, který v oboru psychologie dosáhl celosvětového významu.
Odešel dne 18. února 2010.
Napsal mnoho publikací o psychologických aktivitách a hrách, z nichž lze například jmenovat Hry pro osobní rozvoj, I dospělí si mohou hrát, Dospělí si mohou stále hrát, Průvodce otcovstvím, O čem sní muži aneb jako to vidí otcové, Poněkud jiný pohled na genderové problémy a další.

Více:
http://www.borovice.cz/clanky/zemrel-phdr-eduard-bakalar-csc/