Budu muset škrtat. Byl to rozhovor na dva rozhovory. Na tři! Velké lidské příběhy jeden za druhým. Osudy pěti šesti generací geniální rodiny Fričů se nedají vtěsnat do několika odstavců. Přesto to zkusím. Zklamaně jsem totiž zjistil, že onu triumfální genetickou linii silných osobností už skoro nikdo nezná…
Do proslulé košířské vily Božínky (dnes už zbořené) jsem prvně a naposled vstoupil za protektorátu. Prošel jsem kolem kaktusových skleníků a překvapeně postál u kozího chlívku. Byl na něm nápis „Ziege – koza“. O pár kroků dál hlásala cedule: „Dreck – hnůj“. Na psí boudě „Hund – pes“. A na dveřích pracovny, odkud vyhlížel vousatý dlouhán v legračním baretu a zahradnické zástěře stál nápis: „Frič – Frič“. Když viděl mé pobavení, prohlásil Ave na vysvětlenou:
To aby se tu náckové, co mi sem furt lezou, vyznali. Hned vědí, kde je koza a kde jsem já. Dvojjazyčné nápisy jsou teď přece povinnost.
Tak začíná fiktivní rozhovor Petra Hory Hořejše s Alberto Vojtěchem Fričem, cestovatelem, dobrodruhem, spisovatelem a sběratelem kaktusů.
Autor v textu přibližuje nejen osobnost A.V. Friče, ale také jeho pozoruhodné rodiny. Přečist si jej můžete na odkaze https://vitalplus.org/uzasna-dynastie-fricove/
nebo v tištěném časopise Vital, který spojuje generace (https://vitalplus.org/predplatne/)
Petr Hora-Hořejš je známý jako spisovatel a autor mnohadílné encyklopedie Toulky českou minulostí, starší generace jej jistě pamatuje i ze seriálů nápadů, které vycházely po léta v časopise Mladý Svět s názvy Péťa Vařič a Péťa Rodič. Ostatně tam vycházely od roku 1979 i Toulky…
