– Co by sis přál ze všeho nejvíc na Vánoce?
– Mír na celém světě.
– Myslíš, že to může někdo zařídit?
– Nevím. Ale už kvůli všem dětem na celém světě by to měl někdo zařídit.
– Hm. A nemůžeme dětem pomoct jinak? Třeba ne všem. Třeba aspoň některým z nich.
– Jo.
– Jo? Jak?
– Zrušit školu. Zrušit tu nudnou, otravnou školu, kam musíme chodit, i když se nás nikdo neptá, jestli se nám tam chce.
– Tebe nebaví poznávat nové věci?
– Baví. A Moc! Ale copak můžeme něco takového dělat ve škole?
– Jakto, že ne? Vždyť se tam učíte tolik zajímavých věcí.
– Tys asi dlouho ve škole nebyl, že? Musíme tam sedět, dávat pozor, poslouchat, co nám říká učitel před tabulí. Většina z toho je pěkná nuda. Já chci dělat to, co mě baví. Chci se učit, co mě zajímá. Chci se učit, když se mi chce, ne když zrovna musím. A hlavně si chci hrát. Vždyť jsem ještě malý kluk…
Celé zamyšlení a možné změny najdete v článku na: Svoboda učení 23. 11. 2018
