V minulých letech byl vodácký tábor vždycky ve znamení úmorných veder, proto se vedoucí z PS Safír Kdyně na podobný scénář připravovali i letos a snažili se program maximálně přizpůsobit horku. To byla očividně chyba. Na tábor se totiž odjíždělo na konci července, kdy se razantně ochladilo a od té doby víceméně dva týdny pršelo. Co naplat, bylo třeba na místě trochu improvizovat. Naštěstí nepršelo úplně v kuse, takže děti v pohodě zvládly cestu od vlaku i postavení stanů ve vodáckém tábořišti v Čepicích. Tam také proběhly úvodní hry, podle kterých se pak děti rozdělily do vyrovnaných skupin.
Po večerním opečení buřtů následovalo první čtení z tajemné knihy, která děti zavedla daleko do minulosti a představila jim legendární říši Atlantidu. Právě nalezení tohoto potopeného kontinentu bylo tématem celotáborové hry. Hned druhý den ráno pak začal kolotoč výcviků, kde nechyběla střelba ze vzduchovky, hry s vysílačkami, savování vaků na záda, výcvik na lodích i rozdělání ohně. V sobotu se děti vyluštěním šifry dozvěděly, že mapa k Atlantidě je ukrytá na Islandu a je třeba se tam vypravit. Proto se všichni ještě za vydatného deště vydali na autobus (který měl mimochodem 40 minut zpoždění) a odjeli do Sušice. Mezitím se naštěstí vyčasilo a navzdory všem předpovědím proběhla hra ve městě úplně v suchu. Zpět do tábořiště pak už všichni vyrazili na lodích, a vyzkoušeli si tak funkčnost posádek i svoje vodácké dovednosti.
Na další den byl v plánu přejezd do dalšího tábořiště, ale vzhledem k proměnlivé předpovědi počasí čekali vedoucí s rozhodnutím do poslední chvíle. Ráno ale bylo rozhodnuto a začalo balení tábora, který se po vodě přesunul do nedalekého tábořiště ve Velkých Hydčicích. V jeho blízkosti se nachází parádní fotbalové hřiště s mimořádně vstřícným správcem, takže si zde děti užily běhací rozcvičky, hru na ponorky, přenášení věcí i KIN-BALL. Při špatném počasí se zahrál tematický turnaj v deskové hře a nechyběl ani autobusový výlet na nedaleký hrad Rabí.
Z vedoucích se mezitím stali profesionální meteorologové, kteří pomocí různých aplikací, modelů a radaru věštili, jestli je správný čas na přejezd na další tábořiště. Ještě další den ráno to vypadalo celkem nadějně, takže byl vydán povel k balení a odjezdu. Tentokrát to ale nebylo moc dobré rozhodnutí a tahle trasa celá propršela. S čím se ale nedá nic dělat, to se musí brát s humorem. Děti se tím naštěstí také řídily, takže do vodáckého tábořiště v Katovicích dorazila celá parta v dobré náladě. V kempu s názvem „Vodácký ráj“ se děti utábořily na soukromé louce a po dobré večeři a zpívání u táboráku se každý rád uložil k zaslouženému spánku.
Následující den bylo celkem rozumné počasí, takže kromě lehce bojových her si děti užily i koupání v řece, vodní skluzavku a polévanou se zavázanýma očima. Ještě před závěrečnou noční hrou vypluly děti na lodích na poslední krátký výlet a po západu slunce už skupinky postupně vycházely s cílem zachránit Atlantidu. Po odemknutí zářícího zámku a vložení „Kopí osudu“ do spouštěcího mechanismu se totiž aktivovali dva kamenní obři, kteří vytáhli Atlantidu zpět na povrch. Dětem se hra plná světelných a kouřových efektů moc líbila a vedoucí byli rádi, že se vše stihlo ještě před deštěm. Ten totiž přišel hned po půlnoci a neustal až do konce tábora, takže slavnostní oheň i předávání cen bylo poněkud ovlhlé a do pozdních nočních hodin vydrželi jen ti nejotrlejší. Dětem ale déšť a nánosy bláta pramálo vadily a do svých domovů všichni vyrazili sice špinaví, ale spokojení.
Pavla Hrubá, Pionýrská skupina Safír Kdyně
Zařadil: -maj-
