Názvy již tří stovek NNO, neboli sdružení, spolků a organizací občanského sektoru, se během uplynulých deseti dnů objevily na seznamu signatářů prohlášení odmítajícího chystanou legislativní úpravu pojmu „veřejná prospěšnost“. K vládnímu návrhu ustanovení o veřejné prospěšnosti mají signatáři zásadní výhrady, a požadují proto jeho vypuštění z Občanského zákoníku. Zmíněnou úpravu totiž považují za zbytečnou, diskriminační, manipulativní, a v podstatě i prokorupční. Namísto ní volají po jiném nástroji, který by vnesl do nepřehledného terénu „neziskovek“ více světla: po veřejném rejstříku občanských sdružení.
Svůj kritický postoj k pokusu o právní vymezení statusu veřejné prospěšnosti vysvětlili zástupci sedmi signatářských organizací na tiskové konferenci konané 21. června 2011 v Centru HUB na pražském Smíchově. „Důvodem je především to, že neziskový sektor vnímá připravovaný zákon o veřejné prospěšnosti i současné ustanovení Občanského zákoníku jako velmi ohrožující pro neziskový sektor a pro občanskou společnost jako takovou,“ ozřejmil impuls k iniciativě spjaté s výše zmíněným prohlášením jeho koordinátor Petr Bergmann.
Ředitelka Výboru dobré vůle Olgy Havlové Milena Černá označila daný stav věcí za „nedorozumění, které probíhá již několik let mezi organizacemi občanského sektoru a vládními úředníky“. „A z toho, že nedošlo za celou dobu k sjednocení na tom, jaká je definice veřejné prospěšnosti, je vidět, že nemá smysl, aby tento pojem se stal součástí kódu, tedy legislativních aktů, které mají dalekosáhlý vliv. Sám ten termín (veřejná prospěšnost) se vyvíjí, a proto ho nechceme fixovat tak, jak se jeví – třeba v dobré víře – vládním úředníkům v současné době,“ podotkla Milena Černá.
Projektová manažerka Zeleného kruhu Kateřina Ptáčková si povšimla toho, že chystaný zákon se snaží „seshora“ říci, že něco je a něco není veřejně prospěšné, přičemž si ovšem „z celé velmi spletité a komplexní situace vybral jeden jediný vztah – vztah veřejných rozpočtů a státu, obcí, jako dárců a neziskových organizací jako příjemců – a tomuto jednomu vztahu podřídil celý koncept“. V této souvislosti zaznělo, že organizací, které žádají o veřejné zdroje, může být podle zkušeností z posledních deseti let tři až pět procent. „Mě už kolikrát napadlo, že kdyby autoři věcného záměru zákona přejmenovali svůj návrh na něco jako Zákon o možnosti čerpat prostředky z veřejných zdrojů, tak by to pravděpodobně bylo docela v pořádku a dalo by se to jaksi různě pilovat,“ poznamenala Kateřina Ptáčková. Takto však podle ní hrozí, že značná byrokratická zátěž dolehne především na malé, komunitní, často dobrovolné neziskové organizace, jež na veřejné zdroje ve skutečnosti vlastně „nedosáhnou“. Přesto ale „organizace, která se dobrovolně rozhodne, že nebude usilovat o ten status (veřejné prospěšnosti), protože je třeba malá nebo ani nechce od státu peníze – a takových je celá řada – tak se najednou stane organizací druhé kategorie“, neboť „nebude mít správné razítko od správné akreditační komise“. Výkonný ředitel Nadace Open Society Fund Robert Bash má navíc obavu, že tvrdě narazit na legislativní novinku by mohly po jejím zavedení rovněž organizace mající na zřeteli čistotu a transparentnost státní správy. Pro tu totiž mohou být coby protikorupční prvek nepohodlnými, a snadno se tak ocitnout v postavení, kdy jakožto „nepřátelé státu“ nebudou mít vůbec šanci být „veřejně prospěšnými“.
Předseda České rady dětí a mládeže (ČRDM) Aleš Sedláček konstatoval, že střešní organizace, v jejímž čele stojí, sdružuje stovku členských sdružení, často početných a s celorepublikovou působností. Jejich organizační struktura je poměrně členitá, zahrnuje všemožné oddíly, kluby a střediska s různě delegovanou právní subjektivitou. Zatímco ústředí velkých mládežnických organizací by se podle Aleše Sedláčka s novou situací zřejmě ještě vyrovnat dokázala, kámen úrazu by nejspíš nastal v „mračnu“ jejich organizačních jednotek. A nejde zdaleka jen o to, že by byly postaveny spolu s úředníky před problémy spojené s vyřizováním statusu veřejné prospěšnosti. „Naše hlavní obava, jak by to pak s těmi našimi organizačními jednotkami bylo, se týká i odnímání onoho statusu – protože tam jsou potom sankce za to, že se dříve než za deset let organizační jednotka – právnická osoba zruší. Ale to je náš život, u nás prostě vznikají oddíly a zanikají tak, jak občanská společnost žije, tak, jak děti stárnou,“ vysvětlil předseda ČRDM.
Upozornil také na nebezpečí skryté v jednom z paragrafů vládního návrhu Občanského zákoníku; jde přitom o jeden z právě těch paragrafů, které neprošly standardním připomínkovým řízením a podle dostupných informací byly do návrhu dodatečně přidány na jednání Legislativní rady vlády. Přijetím takového ustanovení by se však mohla otevřít zadní vrátka pro praní špinavých peněz. Návrh právní úpravy totiž říká, že stautus veřejné prospěšnosti lze (při splnění dalších podmínek) udělit tehdy, když předměty vkladu (rozuměj peněz) do právnické osoby (čili do neziskovky) – pokud tedy byly poskytnuty – pocházejí z poctivých zdrojů; uplynulo-li od vkladu alespoň deset let, má se přitom za to, že takové peníze z poctivých zdrojů pocházejí. Jinak řečeno: deset let – a peníze jsou „čisté“… „Ptáme se, proč zrovna my máme být obětí takové té částečné legalizace peněz z nepoctivých zdrojů?“ poznamenal Aleš Sedláček.
Setkání s novináři se zúčastnil i poslanec Rudolf Chlad, který projevil o dané téma zájem a ochotu se jím spolu s neformálně utvářenou skupinou sněmovních kolegů nadále zabývat. Kromě svolavatelů tiskové konference a novinářů na ni přišli i zástupci jiných názorových proudů uvnitř NNO. Kupříkladu Neziskovky.cz se s vládním návrhem ztotožňují; již dříve založily Asociaci veřejně prospěšných organizací a mají za to, že předmětný status přispěje k transparentnosti neziskového sektoru a podpoří jeho rozvoj v ČR. Společnost Člověk v tísni, reprezentovaná Janem Kamenickým, není vládním návrhem právě nadšena, ale je ochotna ho akceptovat jako základ k dalším návazným krokům v dané oblasti. Poslanec Chlad naslouchá argumentům všech těchto různých názorových proudů; jak řekl, je v kontaktu s právníky, kteří mu je pomohou vyhodnocovat.
